Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kde jsou hranice ekumenismu?

Jan Pospíšil

Často jsem se ptával, kde jsou hranice ekumenismu? Kdo je v oboru ekumenismu nováčkem, může být polapen (posednutý) spiritismem, ezoterikou, svobodným zednářstvím... a může se stát heretikem (odpadlíkem od pravé křesťanské víry, sektářem v nepřesném a hanlivém slova smyslu).

Čtouce latinský slogan jednoho profesora teologa "Ecclesia est COR, Catholicus, Orthodoxus, Reformatus" (z latiny: Církev je SRDCE, Katolíci, Ortodoxní, Reformovaní), navrhuji následující model (a kresbu): COR, tedy Srdce, katolické (=všeobecné v širším slova smyslu) církve jsou křesťané katoličtí, ortodoxní a reformovaní. Ve skupině pravých křesťanů jsou také mnohé evangelické skupiny (na obrázku EGj), dnes je ve světě celkem 33.000 denominací (slovy: třicet tři tisíc).

Podle definice Světové rady církví, členské církevní denominace jsou ty, které plně uznávají, že Bůh (pravý a jediný Bůh) je Trojice, Bůh Otec, a Bůh Syn a Bůh Duch svatý. A že Bůh Syn je naším Spasitelem. Ti, kteří se nazývají křesťany, a jsou mimo výše definovaný ekumenický rámec, jsou jednoduše heretické skupiny (na obrázku HGj), které neakceptují plně Trojjedinost Boha. Skupiny odpadlíků (HGj) se mohou objevit napříč celého spektra křesťanství.

Pojem "sekta" původně znamená "oddělený", v moderních jazycích znamenající "špatný, nebezpečný, atd." Ale oddělené skupiny věřících (=sekty) mohou existovat také uvnitř katolicismu, uprostřed protestantismu, v rámci ortodoxie (a také tam existují), a přitom se nemusí nutně jednat o odpadlé věřící, kteří by praktikovali hereze proti Srdci křesťanství.

Předkládám mou kresbu k objasnění toho, co jest, dle mne, Církev: KOR, Srdce = Katolictví, Ortodoxie, Protestantství, EGj = evangelické skupiny (Groups), HGj = heretické skupiny (mohou se vyskytnout také v Srdci Církve, uvnitř tradičních velkých církevních denominací)


(viz obrázek v původním esperantském textu tady hyperlink: http://www.foto-retejo-de-bibliaj-tagoj.estranky.cz/clanky/kie-estas-la-limoj-de-ekumenismo.html prosím klikněte myší; na tomto blogu se mi už nevejdou fotky a obrázky, proto odkazuji na obrázky v původním textu na jiném blogu)

Studuji-li přísně základní definici ekumenismu zmíněnou výše, došel jsem k osobnímu závěru o charakteristických rysech pravého a falešného ekumenismu:

PRAVÝ ekumenismus: se snaží sjednotit křesťany ve Trojici, a s osobním Spasitelelm Ježíšem Kristem, je o pravdě a otevřenosti, říká pravdu, neodchyluje se kvůli heretickým myšlenkám a heretickým činům, které by byly v protikladu s jednotou křesťanů, nevytváří odpadlické skupiny (na obrázku HGj), jedná sjednotitelsky!

FALEŠNÝ ekumenismus: má tendence sjednocovat se s budhismem, šintoismem, islamismem, satanismem, šamanismem... nehodlá se sjednocovat se Srdcem Církve (je v protikladu se všemi tradičními církvemi), nesplňuje výše definované podmínky pro ekumenismus, vytváří heretické (odpadlické) skupiny (na obrázku HGj),
pomlouvá, intrikuje a jedná rozkolně! (téměř totožné rysy jako mají heretické sekty s ovocem rozkolu)




Nyní, drazí bratři a sestry, můžete dole pod slovem KOMENTÁŘE kritizovat, komentovat, napsat svůj názor o mém přípěvku (článečku), a o mém obrázku.

(kdo z vás umí udělat lepší obrázek: udělejte, pošlete, a já ho vyměním za váš obrázek)


JAK KOMENTOVAT ČLÁNEK?
přepište kód na modrém obrázku zvaném CAPTCHA vpravo do prázdného rámečku vlevo

například paní Norma chce komentovat
(viz další obrázek původního textu)

a poslední akce: levým tlačítkem myši stiskněte na obrazovce tlačítko ODESLAT



 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

z Facebooku o ekumenismu mučednictví, které je mocným voláním k jednotě

(Jan Josef, 9. 5. 2014 22:43)

Mons Abbé: upozorňuje na článek (a přidává € místo E)
Vatikán 8.5.2014
Papež František: €kumenismus mučednictví je mocným voláním k jednotě

Vatikán.
Papež František přijal na audienci patriarchu arménské pravoslavné církve Karekina II. Arménská apoštolská církev je nejstarší národní křesťanskou církví, navazující na jedno z prvních křeťanských společenství, které povstalo díky kázání apoštolů Bartoloměje a Tadeáše.

Karekin II. se stal Katholikem všech Arménů v roce 1999 jako 132. patriarcha této apoštolské církve. Řím navštívil poprvé v jubilejním roce 2000. O rok později mu Jan Pavel II. opětoval návštěvu v jeho sídelním městě Ečmiadzinu. Karekin II. rovněž osobně vedl arménskou delegaci na pohřbu Jana Pavla II. Posléze dvakrát navštívil papeže Benedikta XVI. (květen 2009, září 2012) a byl přítomen také na inaugurační mši papeže Františka.

Svatý otec ve své promluvě připomněl tato historická setkání a zastavil se zejména u připomínky svědků víry 20. století, které se patriarcha zúčastnil v jubilejním roce:

„Vskutku, počet učedníků, kteří v tragických událostech minulého století prolili krev pro Krista nepochybně převýšil počet mučedníků prvních století. V tomto martyrologiu mají synové arménského národa čestné místo. Tajemství kříže, tak drahé památce vašeho lid a znázorňované v nádherných kamenných křížích rozesetých po všech končinách vaší země, prožilo bezpočet vašich synů jako přímý podíl na kalichu utrpení.“

Toto svědectví nesmí být zapomenuto, pokračoval papež František. Svatost a utrpení křesťanů v posledních desetiletí je zároveň jedinečným a nedocenitelným slovem k jednotě Kristových učedníků. Podobně jako v prvních křesťanských stoletích se krev mučedníků měnila v sémě nových křesťanů, tak dnes rozsévá jednotu:

„Ekumenismus utrpení a mučednictví, ekumenismus krve, je mocným voláním k tomu, abychom kráčeli cestou smíření mezi církvemi, s rozhodností a v důvěřivém spolehnutí na působení Ducha. Cítíme povinnost kráčet touto cestou bratrství také jako dluh vděčnosti, který máme vzhledem k utrpení tolika našich bratří, jež je spásné, protože je spojeno s utrpením Kristovým.“

Papež v této souvislosti poděkoval patriarchovi Karekinovi II. za podporu ekumenického dialogu, zejména formou účasti na pracích Společné komise pro teologický dialog mezi katolickou církví a východními pravoslavnými církvemi.

„Vzývejme Otce, aby nám dal onu jednotu, o niž prosil samotný Ježíš Kristus při poslední večeři (srov. Jan 17, 21). Modleme se jedni za druhé: kéž nás Duch svatý osvítí a vede k vytouženému dni, v němž budeme moci sdílet eucharistický stůl.“

- řekl papež František v závěru promluvy k delegaci arménské apoštolské církve vedené patriarchou Karekinem II.

Dodejme, že oficiálnímu setkání s Petrovým nástupcem předcházela společná modlitba. Katholikos všech Arménů se modlil také před hrobem sv. Petra ve Vatikánské bazilice a u sochy sv. Řehoře Osvětitele, která byla v roce 2005 osazena do jedné z nik severní fasády Svatopetrské baziliky. Na programu měl také návštěvu Papežské rady pro jednotu křesťanů a některých dalších úřadů římské kurie.

Jako u většiny dalších církví křesťanského východu se arménská apoštolská církev po věroučné stránce liší od římské církve především odlišně definovaným vztahem mezi Ježíšovým lidstvím a božstvím.

Zatímco římská církev vyznává podle definice Chalcedonského koncilu (451), že v Kristu jsou dvě přirozenosti v jediné osobě, arménská apoštolská církev přijala učení Cyrila Alexandrijského (370-444), podle něhož má Kristus jedinou přirozenost, jež povstává ze spojení božské a lidské. Toto učení hlásající jedinou podstatu Krista bylo definováno a odmítnuto II. konstantinopolským koncilem jako tzv. miafyzitismus.

http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=20156

Jen několik poznámek

(Tráťa, 9. 5. 2014 8:53)

Nechci rozebírat hloubku dnešního "ekumenismu", se kterou bytostně nesouhlasím (viz. Assisi), ale rád bych se podělil o něco k zamyšlení.

1. Z osobní zkušenosti znám "křesťany", kteří věří v trojjediného Boha, ale nemohou se stát NIKDY členy Katolické církve. Nazívají se Církev Ježíše Krista svatých posledních dnů (Mormoni). Jistě nejsou jediní, např. "Děti Boží". Problémem je, že ve své podstatě, která je na venek skrytá, uctívají Lucifera jako jejich Osvoboditele a Pána. Toto křesťanství vychází ze zednářství a ve své podstatě jím je, jen se o tomto faktu veřejně nesmí zmiňovat. Pak zřejmě nestačí se nazívat křesťany a věřit v trojjediného Boha.

2. Jak nám ukazuje praxe ekumenismu v posledních padesáti letech, snaha o ekumenismus se moc nedaří, praxe je spíše taková, že se pravé křesťanství i s jeho tradicí přizpůsobuje protestantismu. S ďáblem se zkrátka nediskutuje. Samotné podávání na ruku a ve stoje, které se v katolické církvi vyskytuje dnes už poměrně běžně, je původně protestanské vyjádření nevěry, že v eucharistii je pravdivě a skutečně tajemným způsobem přítomen Ježíš Kristus, těchto gest je dnes v Katolické církvi poměrně hodně. Můj názor na to tedy je, že by se katolíci víc než o ekumenismus měli zajímat o tradici církve, její kořeny a tradiční symboly. Tradice je totiž pokladem Katolické církve a jedním z jejich pilířů. V tomto směru existuje nádherný website http://tradice.net

Hlubší myšlenky si nechám pro sebe.
Nechci podněcovat ke vzteku a nenávisti.

Závěrem bych chtěl všechny Katolíky vyzvat, aby se nad mým komentářem zamysleli bez emocí, aby se snažili být objektivní a zjišťovali si pravdivé informace.

Děkuji za článek

Re: Jen několik poznámek

(Jan Pospíšil Poutník na FB, zde Jan Josef, 9. 5. 2014 10:41)

ad 1:
Jan Pospíšil Poutník komentář k "Církev Ježíše Krista svatých posledních dnů (Mormoni)" --- tito "křesťané" jsou mimo rámec Trojice Boží --- v jejich nauce se jedná o 3 skutečné hmotné bytosti - bohy, je to jakýsi "tým" podle jejich slov; mormoni se po smrti stávají božskými bytostmi, manželství nezaniká, ale trvá navěky i v nebi, mormonští manželé v nebi se dále fyzicky milují a plodí další děti - bohy, zkrátka jedná se o mnoho-božství, nikoli o Trojjediného Boha ani o křesťanství v pravém slova smyslu; proto ani nežádali, ani nemohou být členy Světové rady církví - to je rámec udržitelného ekumenismu i z hlediska katolické církve
ad 2:
Jan Pospíšil Poutník komentář k "snaha o ekumenismus se moc nedaří, praxe je spíše taková, že se pravé křesťanství i s jeho tradicí přizpůsobuje protestantismu" -- praxe katolického řádu Chemin Neuf, otevřeného pro ekumenismus přináší své ovoce v tom, že ačkoli přijímá do svých řad celibátníky (bratry i duchovní) a celibátnice, i celé rodiny z jiných křesťanských církví, řídí se katolickými zásadami (každé místní komunitě Chemim Neuf šéfuje katolický kněž, zpravidla Francouz, v Tuchomeřicích jsou 2 a oba se naučili česky), katolických mší svatých, ranních modliteb, večerních modliteb, se dobrovolně zúčastňují i nekatoličtí členové, stávají se tak de facto katolíky, ačkoli nechtějí ztratit svou identitu (z Písma známe podobný příklad: křesťané z Židů; ze současnoti známe tzv. Mesiánské Židy, kteří přijali Ježíše jako Mesiáše, zůstávají však také věrní židovskému náboženství); např. nyní v Tuchoměřicích je bratrem celibátníkem luterský boholovec - nutno zde připomenout publikaci: Ospravedlnění a dědičný hřích v ekumenickém dialogu, společná deklarace katolické církve a Luterského světového svazu k učení o ospravedlnění, uspořádal Tomáš Machula, doslov Jaroslav Vokoun, Krystal OP, Praha 2000 http://www.janjosefpospisil.estranky.cz/clanky/religio-et-ecclesia.html viz článek Ekumena

www.janjosefpospisil.estranky.cz
Náboženství a Církev 18 Nuže! Já ti říkám: Ty jsi Petr, a na té skále zbuduji svou církev ...
Aktuality farnosti Nebušice
Farní kronika Nebušice 1-20
Farní kronika Nebušice 21-100
Ekumena
Sekty
el Niño de México
el Niño de Praga
las referencias
Neboť tvé je království i moc i sláva navěky
ekniha Pojď si sáhnout na Boha
POUŤ po stopách sv. Pavla 2013
pouť LURDY 2011
pouť TRENTO 2012
hallelujah a tehillim
Literatura
Co má vědět každý katolík
Martyres Pragenses orate pro nobis peccatoribus!
slavnost Ježíš Kristus je Král 2013
Adoptuj si svého politika
Pět shnilých jablek, která kazí západní společnost
Pět klíčů ke šťastné rodině – 5 svatých přikázání pro rodiče

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA