Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kdo to viděli, reptali, aneb Žebrák a pekař

Kdo to viděli, reptali... [Lukáš 19,7]
aneb
Žebrák a pekař

RESUMÉ: spíše ale "sytý hladovému nevěří", o pokrytectví držitelů "toho jediného správného Chleba Života", výzva k uctívání Ježíše svým životem, svými činy a pomocí potřebným.

Přepisuji to co mne nejvíce zaujalo z promluvy Karla Řeřábka na Charismatické konferenci 2012, ze záznamu TV Noe dnes před polednem. Každý praktikující křesťan (nejen každý katolík) nechť se v tomto vyprávění pozná sám. To je vážné téma k osobní meditaci a četbě z Písma Svatého.

 

rerabek.jpg



Karel Řeřábek: ...cituji z knihy... (Jan Pospíšil: přeslechl jsem název knihy a záznam pořadu jsem zapnul příliš pozdě, možná někdo doplní v Komentářích dole, anebo na Facebooku)


Karel Řeřábek cituje z knihy: ...jednou přišel žebrák a posadil se přede mnou. "Chtěl bych chleba," řekl.

"To je moudré," ujistil jsem ho. "Chléb je přesně to, co potřebuješ. A navíc sis pro něj přišel a správnou adresu." Vytáhl jsem z knihovny svou kuchařku, abych mu o chlebu řekl všechno co vím. Mluvil jsem o mouce a pšenici, o zrnu a ječmeni. Mé znalosti dělaly dobrý dojem i na mne. Jak jsem tak zpaměti citoval poměry přísad, a celé části receptu. Když jsem na žebráka pohlédl, překvapilo mne, že se neusmívá.

"Já jsem jenom chtěl ten chleba," povídá.

"No, to je správné," schvaloval jsem jeho volbu, "pojď, provedu tě naším pekařstvím." Vedl jsem ho osvětlenými chodbami, občas jsme zastavili, abych mu ukázal místnosti, kde se připravuje těsto, a pece, kde se peče chléb. "Málo kdo to má tak pěkně vybavené jako my. Jsme schopní pokrýt jakoukoliv poptávku. Ale počkej, teď přijde to nejlepší," navnadil jsem ho, když jsme přišli do dalších dveří. "Tady získáváme inspiraci." Věděl jsem, že to s ním zamává. Když jsme vešli do posluchárny s velkými okny v chromovaných rámech. Žebrák nic neříkal. Chápal jsem jeho mlčení. Položil jsem mu ruku kolem ramen a zašeptal: "Taky mne to vždycky dojme." Vyskočil jsem na pódium za pultík, a zaujal svůj oblíbený postoj. "Lidé se sjíždí ze širokého okolí, aby si mne poslechli. Jenou týdně se tu scházíme se všemi, kdo tu pracují, a já jim předčítám z Kuchařky Života recept."

Žebrák přede mnou usedl v první řadě.

Věděl jsem, co chce. "Chceš něco slyšet, viď?"

"Ne," odpověděl. "Ale rád bych ten chleba."

"Máš pravdu," řekl jsem, a vedl ho k hlavnímu vchodu. "Ještě ti ale musím říct něco velmi důležitého. Tady v ulici jsou ještě další pekařství, ale dej si pozor! Oni nepodávají ten pravý Chléb! Vím o jednom, kde místo jedné lžíce soli dávají do těsta dvě. A v jiném mají pec příliš přetopenou, myslím o dva stupně. Možná tomu říkají Chléb," varoval jsem ho, "ale neí to podle Knihy."

Žebrák se otočil a odchází.

"Nechtěl jsi ten chléb?", volal jsem na něho.

Zastavil se, podíval se na mě, pokrčil rameny: "Myslím, že už jsem ztratil chuť."

Zavrtěl jsem hlavou a vrátil se do své kanceláře: "Jaká škoda," říkal jsem si. "Svět zkrátka po Pravém Chlebu ještě nehladoví."

Karel Řeřábek: Max Karl tu poprávu dodává: "Nevím, co je neuvěřitelnější, jestli to, že Bůh, Chléb Života, zabalil do těla vesnického tesaře, anebo to, že klíčky od dodávkového náklaďáku svěřil nám. Obojí bylo dost riskantní. Tesař už svou část udělal. A kdo ví, možná že i my zvládneme tu svou."

publikum.jpg





Viz také:

http://www.janjosefpospisil.estranky.cz/clanky/ekumena.html









 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA